Historie

Myšlenka realizovat a využít duté světlovody, které umožňují oddálení světelného zdroje od osvětlovaného objektu, je víc než 100 let stará. V poslední čtvrtině a zejména na počátku 80. let devatenáctého století století mnoho výzkumníků v Rusku a USA teoreticky zvažovalo myšlenku přenosu světelného toku od tehdy nového výkonného zdroje – elektrické obloukovky – kovovými trubkami se zrcadlovým vnitřním povrchem a někteří z nich ji dokonce realizovali.

Jako první navrhl a realizoval (1874) duté světlovody ruský vynálezce V.N.Čikolev, v USA v r.1878 M.T.Neal, W.R.Lake, Molera a Cebrian. Všechny tyto světlovody byly realizovány se zdrojem světla – obloukovou lampou a pro vedení světla se využívaly pokovené roury, sférická a eliptická zrcdla, kondenzory, hranoly a rozptylující prvky. Cesta technického pokroku se však po vzniku žárovek ubírala jiným směrem.

V roce 1965 G.B. Buchman (SSSR) navrhl zásadní rozšíření myšlenky dutých světlovodů, a to jejich využití nejen pro přenos světla, ale i pro osvětlení po celé délce světlovodu ( štěrbinové světlovody s optickou štěrbinou).

Sériová výroba světlovodů se naplno rozběhla v SSSR a USA v 80 letech minulého století. Standardní moderní provedení současných světlovodů je v provedení základny s čirou kopulí, světlovodného tubusu a difuzéru pro rozptyl světla. Pro vlastní přenos světla využívají výrobci různých materiálů – polyetylenteref­talátovou folii, folii americké společnosti 3M, ti nejvýznamnější nejkvalitnější a nejmodernější produkt – pětivrstvý materiál Alanod Miro 27AG s odrazivostí 99,95 procent, dvouvrstvý hliník potažený vrstvou slitin stříbra tak, aby věrně odrážela denní spektrum, UV filtrem proti stárnutí materiálu a čirou mikrofólií proti oxidaci.